Každou kapitolu knihy vypráví jiný vypravěč a před čtenářovýma očima se tak odvíjí několik příběhů, které jsou vzájemně propojeny a dohromady skládají mozaiku, jejímž středem je zrození jednoho života. 

​

Tato kniha vzbuzuje ryze pozitivní emoce. Ukazuje, že život je čarokrásný dar a že jeho kouzlo netřeba složitě hledat, protože nám ho dávkuje každodenní realita. Stačí mít oči otevřené a dokázat ho vnímat. Je i o tom, že nežijeme jen životy své, ale zároveň jsme i součástí  jiných příběhů.

​

9 měsíců je psáno lehkým jazykem, s nadhledem i humorem a zároveň se dokáže dotknout lidské podstaty, témat, které na svých životních cestách řešíme všichni, i když každý trochu jinak.  

​

Ukázka z knihy:

V mlze, vysoko, vysokánsko nad zemí, tam, kam lidské oko nedohlédne, anebo když tak jenom oko vědoucí či hodně vidoucí, se právě sešel sněm předků. Přítomné rody spojí svou minulost, vyústí v budoucnost a jejich linie se prodlouží. Předkové vyšlou na životní pouť svou krev, nového pokračovatele. 

   Jsou tu prababička a praděda, kteří se za živa věčně hádali. Tušíme však, že i přes veškeré rozbroje, se velmi milovali. Půtky nejspíš byly způsobeny, jak už to tak bývá, rozdílnými očekáváními. Zatímco on toužil po domácí harmonii, jistotě, pořádku a bytě vonícím po pečeni, ona ke svému životu potřebovala mírný chaos, nejistotu a improvizaci. Ta se, alespoň pokud jde o vaření, projevovala nechutí používat kuchyňské váhy či doporučený druh mouky. Teď jsou však všechny jejich staré rozbroje zapomenuty a duše smířené. 

   Další pár zastupuje vesnickou větev se vztahem k půdě a všemu, co z ní vyrůstá a žije na ní. Zdědí jejich praprapotomek lásku k polím, lesům a vůni hnoje? Bude se dojímat nad sluncem zapadajícím za kopce a radovat z ranního řízného oparu vznášejícím se nad obilnými poli? 

Možná bude naopak městský typ. Jako prababička rázná a pradědeček bonviván, kteří si nikdy nenechali ujít nedělní promenádu ve svátečním po hlavní ulici následovanou návštěvou kavárny a výstavní síně. Ani jim to spolu úplně nevyšlo, ale dnes už se na všechno to divoké passé dívají s patřičným nadhledem. 

   Jako poslední dorazili prarodiče, co hodně dávno ujeli na proletářské myšlence, že vše patří všem. Propagoval ji hlavně dědeček, věčně zabraný do studia jakýchsi spisů, zatímco prababička, velká cestovatelka na malé vzdálenosti milovala jízdu motorákem – za sestrami, do okresního města, do rodné vsi. Vždycky se posadila k okýnku a sledovala ubíhající krajinu. Těšila se z jejích proměn v průběhu ročních období a zároveň z neměnnosti pořadí nádražních stanic, což jí dodávalo pocit jistoty. Nadšení pro rovnostářství a sílu pracujících mas se jim však nepodařilo předat předčasně zesnulé dceři, která je tu dnes též. Ta naopak propadla vášni k divadlu a začlenila se do tábora zástupců svobodných povolání. Není divu, že její rodiče z toho neměli pražádnou radost. Přesvědčení, že jejich dcera se dostala na šikmou plochu zesílilo, když se provdala za muže, jehož matka si lakovala nehty (sice) na rudo a otec pravidelně docházel na partičku pokeru.

   Dnešek jen potvrzuje, že pozemské starosti, nesváry a předsudky nakonec pominou a jediné, co platí a přetrvá je láska k potomstvu. Proto tu pospolu radostně zasedla selka vedle paničky, buržoust vedle proletáře a je jim spolu dobře.

   Hluboko pod nimi pulzuje velkoměsto. Ale nebuďme tak lokální: řekněme spíš velké město. Vlastně ani moc nepulzuje. Zvonění tramvají a vánoční osvětlení ulic tlumí sníh, který na cestách a chodnících kupodivu neroztál. Skrz okna jsou vidět blikající ozdobené stromečky uvnitř. Okno, které zajímá nás, je okno do ložnice. Stojí v ní postel, na níž jsou právě oni, budoucí rodiče. Na lůžku se odehrává koncert pro dvě těla, propletená a nahá. Hra doteků čtyřruč na rozpálené kůži a duet pro vzrušený dech. Předehra právě začala.

​

Tištěná kniha

Počet stran: 133

Rok vydání: 2014

Cena 299,- plus poštovné

Knihu si můžete objednat zde